Bacil mě bacil

 Jaro je pravděpodobně v rozpuku. A já? V totálním rozkladu :( Odolávala jsem docela dlouho, nicméně mě nakonec taky dostal. Kdo? No zase ON - tentokrát bacil :) Začalo to už minulý pátek po terapii s jedním krásným pacientem :) To mám za to, že jsem si ho dobrovolně "vzala" a chtěla práci navíc. Kdybych se tajně a vzorně zašila, mohla jsem teď být jako rybička a mohla jsem nadále "zachraňovat lidské životy". Dobře mi tak :) Místo toho jsem doma! Ach jo, nemusím brzy vstávat, absolvovat osmi hodinovou směnu, můžu si kdykoli zdřímnout, stíhám všechny seriály a filmy, vypadá to, že konečně dočtu a zjistím, jak to bylo s Coco Chanel a budu moct začít s další várkou knížek, které mi letos (vlastně už loni) naježil Ježíšek. Je to fakt otrava být doma :) Jenže všeho do času a když Vám není do skoku, začíná Vám to ranní vstávání, cesta na autobus, kdy nepotkáte ani nohu a každodenní práce chybět... Až mě to samotnou docela děsí :) Jenže jsem pacient na baterky. Holt kovářova kobyla :)  Nedodržuji medikaci a spoléhám se na to, že mé "mladé" tělo zabojuje a zaboduje samo! Vrcholem mé "farmakoterapie" je čaj z čerstvého zázvoru, med a citron. Funguje to zázračně (teda vždycky to tak fungovalo, jen teď to nějak stagnuje, asi rezistence:) Vlastně jsem s léčbou (přírodní, jak jinak) začala už ten minulý pátek. Vypálila jsem červa několika panáky domácí slivovice (zjevně jsem překročila denní doporučené dávkování) a nad ránem vše završila dvěma grogy. Musím ale uznat, že v sobotu mě bolela více hlava než v krku, takže to opravdu fungovalo .., jak mi slečna servírka tvrdila :) Jenže v pondělí to přestalo

účinkovat, takže jsem i já musela navštívit lékaře. Jedna věc mě ale přece jen "irituje" víc, než moje viróza. Jaro za okny. Několikrát denně chodím kontrolovat své běžecké tenisky a vždycky si říkám: "Tak zítra už fakt". Dnes na kontrole mě obvoďačka ujistila, že zítra fakt ne :( A to jsem chtěla jít za 14 dnů na své první ofiko běžecké závody. Tak si ty tenisky aspoň nazuji, myslím, že se mi k pyžamovému outfitu budou opravdu moc hodit :) Nejspíš bych si měla změřit teplotu... Jak zvládáte "boj s bacily" Vy? Jste vzorní, ležíte, nečtete a berete předepsané léky? A jak vypadáte? Několikrát jsem se přistihla, jak mžourám na monitor (slzí mi z rýmy oči) s otevřenou pusou (to abych se neudusila). Asi bych se ani vidět nechtěla :) 

Krásné jaro a věřte v lepší zítřky. Tak jako já věřím, že už brzy vyběhnu. Víra tvá tě uzdraví :) A kdyby ne, tak budu muset pro jednou věřit antibiotikům. 

První jarní a ještě k tomu smrtná neděle

Trocha matematiky na začátek :) Dnešní první jarní, k tomu předposlední březnová neděle je zároveň pátou postní - tzv. smrtná. Zníš to trochu děsivě. V tento čas se ze vsi vynáší slaměná "smrt" Mařena (někde třeba Mořena, smrtholka, Morena, Čaramura ...), holka ze slámy, která se za vsí házela do potoka. Vynášení smrti je zvyk, který vychází z pradávných pohanských dob. Myslím, že v dnešní době je už jen pramálo míst, kde se tento zvyk (a nejen on) dodržuje. Já osobně jsem se ho nikdy neúčasnila a ani si nevybavuji, že by se u nás, v průmyslovém a havířském kraji dělával. Ale čím jsem starší (a asi i sentimentálnější), tím mě spousta těchto tradic a "lidovek" zajímá. Každopádně jsem pro, aby holka odplavala daleko a s ní i letošní zima. Trocha pravidelního slunce by se už  opravdu hodila. Dodržujete tradice, předvelikonoční půst a slavíte Velikonoce? Pro mě jsou to svátky jara, čas, kdy všechno bílé a černé začíná být více barevné... ale o tom asi až příště! Každopádně se těším na kreativní jarní přeměnu našeho "nordic style" bytu, výrobu vajíček (letos jsem si našla opravdu originální předlohu, tak snad se povede, nezamotám se do toho a budu ji moci veřejně předvést i na blogu :) Jestli se právě vracíte od potoka lehce promrzlí (u nás to na jarní den teda nevypadalo), zahřejte se něčím dobrým a nebuďte(me) "smutní", že je zase po víkendu... "Přijdou lepší dny. Jmenují se sobota a neděle" :) 

Deštivé dny

 Nezaprší a nezaprší .. Tak tohle dnes rozhodně neplatí. Po včerejším jaru máme podzim. Dešťové kapky celý den monotónně bijí do okenních tabulí a přesvědčují mě (nebylo by to těžké přesvědčení), že jsem ráno měla raději svůj nepřátelský budík zaklapnout a nikam nevylézat. Bohužel jsem musela. Mám ráda déšť. V létě, když můžu běžet mezi kalužemi a na podzim s plískanicemi a barevným listím. V těchto chvílích jsem vlastně jako malé dítě. Musím si skočit do kaluže (tajně a hlavně ne-ná-pad-ně!!! :) a brodit se hromadou listí.  Mám ráda ten pocit, kdy vám kapky deště zalezou až do morku kostí a nezbývá nic jiného, než si dát teplou vanu, uvařit si čaj, obout teplé barevné ponožky, popadnout knížku a zachumlat se do deky.

 Vlastně mě zvuk kapek odrážejících se od okenních skel uklidňuje. Dává mi jakýsi pocit, že můžu zpomalit, že nemusím nikam spěchat. Možná by mělo pršet častěji ..Za deště se mi dobře usíná a ještě lépe spí. No a samozřejmě hrozně špatně vstává (když svítí slunce, sněží, je tma, světlo je to vlastně dost podobně, ale za deště je to fakt za trest!) Co děláte nejraději za deštivého počasí vy? Jste zalezlí doma anebo se proháníte po venku? Ještě s jednou „vzpomínkou“ mám deštivé dny spojené. Máma mi jako malé říkala, že když prší, otevírá se nebe a padá štěstí .. Ne jednou to u mě platilo! A teď věřím, že mi s těmi kapkami z nebe posílá pozdrav, sílu a naději!

Ať už jste dneska dělali cokoli, snad jste mohli být s těmi, které máte rádi!!!

Krásný deštivý večer .. a zpomalte, ať bude venku jakkoli! 

MDŽ aneb předjarní

  

Tak prý žeNÁM dnes patří svět :) Pro mě víc než "tenhle svátek" byla ta krásná předjarní neděle. Konečně jsem zase nazula tenisky a vyběhla skrz město do přírody. Jenže mi s končící zimou mírně zamrzla i moje kondička. Dnešních sedm bylo sice krásných, slunečných, ale také náročných. Nicméně jsem HO předběhla :) Možná mě nechal, když teda máme ten svátek. V přírodě na hrázi jsem si potřebovala zavázat tenisku (dobře, musela jsem se vydýchat :). V té chvíli kolem mě proběhl nějaký mladý týpek. Zavázala jsem botu, popadla dech a vyběhla "za ním". Říkala jsem si, že se ho budu držet, že mě potáhne..bohužel se táhl, takže jsem ho „musela“ předběhnout. Běželi jsme do kopce, nemohla jsem zpomalit, nedej bože zastavit.. a on přidal. Že bychom i my ženy měly své ego? Já ho měla a málem jsem měla i infarkt. Nicméně dnes ženy versus muži 1:0 :)

Takže milé ženy, slečny, paní, dámy .. doufám, že jste si dnešní skoro jarní neděli užily a dělaly jste to, co vás baví, i kdyby vám to nešlo (i kdybych mu neutekla :) A třeba ten „náš“ svátek oslavily nad šálkem dobré kávy. Ano, přiznávám se, jsem kavárenský povaleč, ale já ji prostě MILUJI!!!

Svět (nejen) ženám patří a tak si dovolím vypůjčit pár slov:

„ My, ženy, potřebujeme krásu, aby nás muži milovali a hloupost, abychom milovaly my je.“  Coco Chanel

„ Nevadí mi žít v mužském světě, pokud v něm mohu být ženou.“ Marilyn Monroe

„ Krásné ženy mají vždy u mužů větší úspěch než ženy moudré. Jen velmi málo mužů totiž je slepých, ale zato hodně hloupých.“ Sophia Loren

„ Když se žena musí svléci, aby dokázala svůj sexappeal, pak žádný nemá.“ Mae West

„ Některé ženské jsou strašně dětinské... Nedávno mi jedna vlezla do koupelny a potopila všechny moje lodičky...“ Woody Allen