Sportu zdar, fotbalu zvláště

Fotbal ... Pro mě velká neznámá. Obávám se, že jsem ani doposud neviděla žádný zápas, nepočítaje nějaké vesnické kopání, když jsem byla dítě. Maličký zlom nastal někdy ke konci základky, když se mi zalíbil jeden "fotbalista" z vedlejší vesnice :) Nikdy jsem ho ale fotbal hrát neviděla a také ho brzy vystřídal basketbalista ... no a u tohohle "sportu" jsem zůstala po většinu dalších let. A taky se ze mě stala měšťačka. Nicméně nemůžu říct, že by se mě fotbal nějak ne(do)týkal i posléze. Absolvovala jsem několik kondičních tréninků na stepech s fotbalisty olomoucké Sigmy, vedla jsem kompenzační tréninky malým fotbalistům, pod "ruce" se mi dostalo několik plastik předních zkřížených vazů, měla jsem štěstí i na menisky, natržené úpony Achillovek, přetížené adduktory .. několika fotbalistů. Dostala jsem nejedno pozvání na kafe, zmrzlinu a večeři. A zcela upřímně jsem ani jedno nepřijala. Jsem pitomá? Prozíravá? Opatrná? Nebo prostě jen blbá? Fotbalistu přece žádná nemůže odmítnout :) Jenže mi se vlastně nikdo z těch, kteří mě "chtěli", nelíbil. Horší to bylo s jedním  asistentem trenéra a jedním doktorem. Oba se mi líbili víc než málo. Naštěstí zvítězil basketbal :) Ačkoli jsem paradoxně od pár (pár jsou dva?) basketbalistů dostala kopačky :(

Ale bylo nebezpečné pracovat nějaký čas na sportovní ortopedické ambulanci zaměřené především na fotbalisty. Nebezpečně krásné!Tak nějak vím, že se během dvou poločasů honí za kulatým míčem celkem 22 hráčů (obou týmů dohromady samozřejmě), z toho dva střeží branky. Co se dalších pravidel týče, tak kromě toho, že musí míč padnout do branky a nesmí se hrát rukama, jsem naprostá nevinnost sama.  Pokud jsem se někdy pokusila "uklidnit" pohledem na zelený trávník a "mlsně" sledovala namakaná těla mužů s dokonale nagelovanými a upravenými účesy, vždycky mě dokonale otrávil fakt, že i při sebemenším kontaktu se spoluhráčem se svalili na zem a pomalu "umírali". A taky kelen, to je můj vnitřní osobní profesionální boj. Nicméně i já, žena fotbalem téměř nepolíbená, mám za sebou první fotbalové utkání. A hned jaké. Sobotní FC Barcelona versus Real Sociedad na slavném Camp Nou. Být v Barceloně a nevidět fotbal, byl by prý hřích (říkal basketbalista). Byl to zážitek!!! A samozřejmě muž s desítkou na zádech, argentiňan Lionel Messi, okouzlil svým hraním i mě. Ale na kafe bych s ním nešla. Ano, asi jsem pitomá :) Jedno, ale na fotbalu miluji - běhají :)

Hynku, Viléme, Jarmilo ...

A je tady květen, první máj. Jestliže jsme včera úspěšně odolaly plamenům, přežily vypít nějaké ty lektvary a nikam jsme neodletěly na košťatech (myslím, že pálení čarodějnic a s ním spojená poslední dubnová noc je spíše "radostí" pro muže a většina z nich si určitě včera neodpustila nějakou "trefnou a vtipnou" poznámku), čekal nás (myslím nás ženy :) dnes o mnohem "hezčí" den. I když ... První květen - svátek práce nebo svátek lásky? Já měla to štěstí, že jsem do práce nemusela. Konečně jsem nebyla nejlepší :) Ale pěkně postupně a "lehce" zpátky do minulosti ... 

První máj se slavil již ve starověkém Římě. Svátku se říkalo Floralia, protože byl zasvěcen bohyni jara a plodnosti Flóře. Ta byla taky "provozovatelkou nejstaršího řemesla" a byla ztotožňována s řeckou bohyní krásy a lásky Afroditou. S láskou ve všech jejích podobách byl první máj spojován i v dalších starověkých a raně středověkých kulturách. Třeba Keltové slavili Beltaine, kdy se v předvečer uhasily všechny ohně a během noci se znovu zapalovaly. Beltaine se však slavil hlavně jako svátek plodnosti a podobně jako u jeho germánské obdoby – svátku bohyně Walpurgis (tzv.Walpuržiny noci) se na tuto jednu noc uvolňovala pravidla a mravy. Možná právě tehdy začaly první zárodky snad vůbec nejoblíbenějšího májového zvyku, který dodržujeme dodnes - prvomájového polibku pod rozkvetlou třešní. Žena políbena pod rozkvetlou třešní následující rok neuschne a polibek ji zajistí krásu na celý další rok. Jupííí, zůstanu i nadále strašně krásná :)) A stačí k tomu jen jedna jediná pusa pod třešní. Žádná zdravá strava, běhání, cvičení :) Dřív byl ale samotný polibek považován za velmi intimní projev a tak mohla být žena políbena pouze od svého milého a často to předznamenávalo svatbu. No, myslím, že dneska už to nebude tak "horké". Ať políbíte pod rozkvetlou třešní svého "muže", dáte pusu kamarádovi nebo kamarádce, užijte si to!!! Líbejte se!!! 

                                                             Protože "chytré a odborné studie" o líbání říkají:

... že během jedné minuty spálíme 2 kalorie ...

... že si při líbání vyměníme 10 milionů - 1 miliardu bakterií (myslím, že to přežijeme) ...

... že i tak je líbání o něco "bezpečnější" (stále jde o bakterie), než potřesení si rukou ...

... že se při "francouzáku" zapojí 29 svalů, zatímco při puse jen dva ...

A jestli pak si ještě pamatujete na základní školu, povinnou recitaci, Karla Hynka Máchu ...

Byl pozdní večer – první máj,

večerní máj – byl lásky čas.
Hrdliččin zval ku lásce hlas,
kde borový zaváněl háj.

O lásce šeptal tichý mech,

květoucí strom lhal lásky žel,

svou lásku slavík růži pěl,

růžinu jevil vonný vzdech.

Jezero hladké v křovích stinných,

zvučelo temně tajný bol,břeh je objímal kol a kol,

a slunce jasná světů jiných

bloudila blankytnými pásky,

planoucí tam, co slzy lásky.

Krásný květen! A nejen Hynku, Viléme a Jarmilo, ale i my ostatní ... Líbejme se! Milujme se! Objímejme se! Mějme se rádi! Nejen dneska!!!