Není to ještě ani rok, kdy se z nenávisti stala láska,
z ignorace „závislost“. Paradox. Potřebovala jsem utéct .. aspoň na
chvíli. V zoufalství jsem nazula tenisky a vyběhla. Fungovalo to.. Běžela
jsem .. sama .. kam jsem chtěla .. jak rychle jsem chtěla a jak daleko jsem
chtěla (tehda spíše v rámci sil a nulové kondice mohla).. „ Proč běháš? K čemu
ti to je? Chceš zhubnout?..“ slýchávala jsem. Ten, kdo se tě ptá, proč běháš,
sám nikdy neběhal. Ten, kdo se tě ptá, proč miluješ, sám nikdy nemiloval. Jen
běžci a milenci vědí proč, ale nedokážou své vnitřní pocity popsat těm, kdo
stojí mimo (Joe Henderson). S odstupem zhruba 9ti měsíců vím, že je život
skutečně lepší v běžeckých teniskách. Každý překonaný kilometr mě
přesvědčí, že když nemůžu, musím přidat. Unavené nohy a „čistá“ hlava je na
konci dne lepší než pohádka na dobrou noc. Běhej srdcem, hlásá jeden známý web.
Jinak to snad ani nejde. Běhám pro tebe mami! A pevně věřím, že si do třiceti
zaběhnu aspoň půlmaraton. I kdybych ho měla dolézt po čtyřech :)
Žádné komentáře:
Okomentovat