Příště už fakt začnu dřív!

 Zkouškové ... Sice už několikáté, ale první po třech pracovních letech ... A jako těch předchozích šest studijních let i tentokrát jsem nestíhala. Proč jsem nezačala dřív? Proč jsem aspoň průběžně něco nenastudovala? Proč jsem si to nerozložila po malých dávkách do celého roku? Proč jsem nepřekládala poctivě více anglických odborných studií a výzkumných prací? Proč, proč, proč? Příště už to budu dělat opravdu průběžně!!! Příště, příště, příště... Kolikrát jsem si to už říkala?  Nechávám vše na poslední chvíli. Dřív jsem taková nebývala. A pak logicky nestíhám, kor když jsem přes den v práci, odpoledne mívám tréninky a taky se snažím běhat. Výmluvy? Výmluvy! Jiní stíhají daleko víc věcí. Já? Já nestíhám NIC! Coby studentku prvního ročníku DSP Neurologie mě letos čekaly dvě zkoušky. Já vím, že dvě jsou nic (vždyť jsme jich běžně po semetru mívali pět, šest), jenže... První z nich byla odborná angličtina. Přes rok jsem si říkala, že to bude v pohodě. Angličtina - pche.

 Na konci května jsem se (olala heuréka) rozhodla, že napíšu na ústav cizích jazyků, jestli bychom se mohli domluvit na zkoušce. No potěš, když jsem zjistila, že termíny jsou jasně dané (poslední byl za 12 dnů). Po přečtení požadavků ke zkoušce mě omylo ... 100 stran odborného anglického textu, 10 stran českého překladu, doporučené konzultace ... Nevím, jestli se mi v tu chvíli chtělo brečet, smát se, křičet ... Zděšení střídalo paniku a hysterii, pak přišla fáze klidu, to přece zvládnu ... a zase dokola. Musela jsem ubrat spánku a začala jsem překládat, kde se dalo. Můj mozek po třech letech značně "atrofoval" a moje anglická slovní zásoba se zcvrkla na 3 - 5 základních sloves :( Kde byla řeč o odbornosti? Sranda skončila! Každopádně, jsem po 12 dnech totálního zděšení a následného vyčerpání, jedné konzultaci a stovkách vypadaných vlasů zkoušku z angličtiny úspěšně složila. A vlastně to nebyla ani taková hrůza - to jsem teď frajerka, že?

Druhou zkoušku, z odborného předmětu, jsem absolvovala dnes. Na její přípravu jsem měla asi deset dnů, lépe řečeno 10 večerů. První čtyři večery jsem k učení popíjela víno. Asi jsem si naivně myslela, že to půjde lépe do hlavy ... Šlo, ale informace to rozhodně nebyly :) Pak byla láhev prázdná, stejně jako moje hlava. V klinických příznacích neurodegenerativních onemocnění jsem se denodenně viděla. Moje paměť taky nefungovala. Zjevně nastupující demence, jen přichází asi o 40 let dříve, než se udává. Myslím, že se u mě objevil i "parkinskonský třes", jenže se mi kromě aker třásly snad i zuby. Poruchy vyjadřování a verbální fluence u mě byly na denním pořádku. Stejně tak neuropsychiatrické symptomy typy "deprese, emoční labilita, ztráta náhledu a motivace, apatie, změny nálad..." Tentokrát to neodneslo "jen"pár vlasů, ale i spousta nervů. Zkouškové skončilo! Neurodegenerativní onemocnění jsem složila a dokonce na výbornou. To zas byly nervy!!! Teď by se dalo říct, že mi vlastně ten měsíc učení "bohatě" k postupu do druháku stačil, ale ... přísahám takto veřejně, že ode dneška už budu poctivá! Nejen v učení! Za ty nervy to nestojí! Kromě vlasů mi padají i kalhoty. A proto (zase výmluva, tuhle část v Olomouci nevynechám nikdy) jsem svůj "studijní úspěch" oslavila v té nej, nej, nej  kavárně Café La Fée <3 

Zdejší Latte je už pro mě "samozřejmostí" a sladkou tečkou za tím vším byl sacher z červené řepy. A závěrem pro radost nejen z vykonaného úspěchu do mé jelení sbírky přibyl další skvostný úlovek z dílny jeleních šperků.

Díky svým blízkým, že to se mnou ten měsíc vydrželi!!!