Druhý den se nese ve znamení škrábání v krku, litrů čaje s medem a
nafučeného obličeje. Jako by celá Budapešť za to mohla. MŮŽE!!! Přesto se snažím
být optimistická a milá. A snad se mi to povedlo. Aspoň doufám :)
Parlament (Országház) byl prvním cílem druhého dne naší
dvoučlenné výpravy. Rozměry téhle budovy jsou nejen dle průvodce ohromující.
Průčelí, které přiléhá k Dunaji má 268 m, uprostřed něj se klene 96 m
vysoká kopule. Součástí Parlamentu je 27 bran, 29 schodišť a téměř 700
místností. Tak tohle bych fakt chtěla uklízet. Dovnitř jsme vzhledem k našemu
času nešli, ale aspoň jsme navštívili dvě okolní muzea týkající se stoleté
války a architektoniky Parlamentu. Děsivé a zajímavé. Samozřejmě opět schody.
Náměstí Hrdinů (Hösök Tere) je největší náměstí ve městě.
Uprostřed stojí 36 m vysoký sloup, památník milénia, který připomíná tisícileté
výročí obsazení země Maďary.
Nahoře na sloupu stojí archanděl Gabriel, který
údajně králi Štěpánovi ve snu přikázal, aby se Maďaři dali na křesťanství.
Dneska Gabriel hlídá okolní skateboardisty. Zřejmě aby nepřišli k úrazu. Bláhový anděl ...
Bazilika sv. Štěpána (Szent István Bazilika) mě zaujala
hlavně proto, že je v ní vystavená relikvie a to mumifikovaná ruka krále
Štěpána.
Andrássy útca, budapešťská Champs-Élysées je tvořena třemi
asi kilometrovými úseky. Až po Oktogon je to ulice plná „luxusních“ obchodů. Od
Oktogonu se rozšiřuje z 34 m na 45 m. Třetí úsek od Kodályho kruhového
náměstí po náměstí Hrdinů se vyznačuje vilami se zahradami. Földalatti,
podzemka, která pod Andrássyho ulicí vede, je jedna z prvních podzemek v Evropě
a spolu s ulicí je zapsaná mezi památkami Unesco. Na téhle ulici stojí budova Opery (Operaház).
Dům teroru (Terro Háza) připomíná oběti dvou krvavých „epoch“
– komunismu a pronásledování Židů a Romů. Od 40. let v něm byla ústředí
hrůzu budící tajné policie. Budovu nejprve využívali nacisté, které následně
vystřídali komunisté. Ve slepeních vily byl fyzicky a psychicky týrán a ke
smrti umučen nespočet osob.
Velká synagoga (Dohány Utcai Zsinagóga) se dvěma cibulovitými věžemi v ulici Dohány utca je největší synagogou v Evropě
a údajně nejvelkolepější stavební památkou Budapeště. V jejím bočním
křídle je Židovské muzeum (Zsidó Múzeum).
Dneska jsme konečně více využili taky metra, abychom nemuseli tolik deptat. A samozřejmě, že nechyběly ani "coffee breaky". A to nejen kvůli wifi a plánování dalších tras :)
Závěr patří přírodě. Markétin ostrov (Margitsziget) nejkrásnější budapešťský park
mezi Markétiným a Arpádovým mostem připomíná z výšky loď. Ráj nejen běžců.
Ale běžců především :) Mají tady vlastní
„běžkostezku“ na pěkně měkkém tartanovém? povrchu, která vede krásně podél
Dunaje. Chytré knihy říkají, že Markétin park je dlouhý 2,5 km. Tady zapomenu na tvou "zdravotní indispozici" a jsem rozhodnuta, že zítra ráno stoprocentně poběžím. A fakt mě mrzí, že jsem nemohla proběhnout tímhle parkem. No tak neva no. Aspoň že jsem mohla běžet letos Central Parkem :)
A protože jsou Velikonoce, objevíme někde za náměstím Hrdinů místní "velikonoční trhy". Farmářský jarmark plný nezdravých, ale neskutečně dobře vonících "jídel". Samozřejmě, že neodoláme. Nejen domácí pálence na zdraví (vypálila aspoň trochu bacil), ale zkusíme i langoš s jogurtem ... No, nevím nevím.
A na závěr neodolám ani těmhle pralinkám ... Teda neodoláme :)
A jak to dopadlo s během? Pondělní ráno už bylo jasné, že ani domácí hruškovice můj "bacil" nespálila. Momentálně jsem po týdenní nemocenské a pharyngitidě. Kéž by to ale bylo všechno ...
PS - Budapešť mě nadchla. Stojí za to ji projít křížem krážem!!!
PSS - ten Markétin park jednou proběhneme :)
Žádné komentáře:
Okomentovat