Thursday - Sunday
12/31/15 - 01/03/16
Silvestr. Poslední den v roce. Na jednom metru čtverečním je
najednou v NYC pětinásobek lidí. Times Sqaure je ohraničené zátarasy od
dopoledních hodin, některé ulice kolem jsou uzavřené, stejně jako Central Park.
Všude NYPD - New York Police Department. Nikdo neodporuje. Jak se řekne, tak
je. Policie = respekt. Tady to tak opravdu funguje. Bydlíme zase v Salisbury
hotelu na 57th Street.
Do Central Parku to máme pár kroků, na Times Square
zdáli dohlédneme. Ohňostroj a padající kouli(tzv. americké jabko) tady chce vidět snad každý. Podle
jednoho z oficírů je to každý rok to samé. Stojí, dívá se, koule padá. Nudná
práce posledního prosince. Zaslouží si obdiv. Asi dvě hodiny před půlnocí je
docela krásně vidět. Lidí není "až tolik"... A tak se ještě vrátíme
na pokoj, popíjíme piva (ty jsou v USA dostupnější než jiný alkohol) a hrajeme Dobble
(mimochodem úplně úžasná společenská hra, kterou není problém sbalit na cesty).
Venku totiž značně přituhlo, dokonce začal poletovat sníh. Před půlnocí
vycházíme do ulic bez sestry Petry, která se rozhodla, že padající kouli oželí
(správná volba). Basketbalista má v kapse v papírovém sáčku panáka Magistra, já
na hlavě novoroční korunku (bez komentářů prosím :)
Lidí je najednou
(překvapivě) mnohem víc než prvně. Není sranda se někam prodrat. Ke všemu
policisté uzavírají i další části ulic. A pak to přijde. Pět ... Čtyři ... Tři
... Dva ... Jedna ... Koule padá. Před námi černý dým... Z ohňostroje prd.
Nicméně když se otočíme zády, vidíme nádnerný ohňostroj nad Central Parkem. Na
Times Square bylo milion lidí. Uff. Všude zní Happy New Year. Lidé se fotí.
Objímají. Líbají. Filmy nelhaly! Je mi smutno. Jsme daleko a přece blízko.
Friday 01/01/16
První den nového roku. Plní se mi sen (ale o tom v
samostatném příspěvku). Zbývá dva a půl dne téhle báječné dovolené. Čekat na ni
celý rok, nebylo snadné! Ale vyplatilo se!!! Venku je obrovská zima, teploměr
okazuje nulu. Zbývá nám obhlédnout ještě pár míst, na které buď nevyšel čas
nebo nepřálo počasí. Empire State Building. Na Empiru jsme s basketbalistou
byli spolu už dvakrát. Nikdy ale ne v zimě. Výhled stál za to. Jenže ... Nový
rok přilákal mraky turistů. Čekací doba je skoro dvě a půl hodiny. Ideální na
zmrznutí. Rozhodneme se, že to zkusíme další den brzy ráno. Situace je stejná,
ne-li horší. Táta je zklamaný. Zkusíme to znovu večer, ale bohužel stejně
neúspěšně. Empire je symbol NY v pravém slova smyslu. Barevná světla večer zdůrazňují vrchní patra a špičku. Barvy se mění skoro každý den a připomínají národní svátky, slavnosti, sportovní události aj. S výškou 381 m sebrala prvenství nejvyššímu (jen o pár měsíců staršímu) mrakodrapu Chrysler Building. No a pak ji zastínily Twins Towers, po jejichž zřícení znovu převyšovala všechny budovy města až do dostavení nového World Trade Center.
Flatiron Building. Žehlička. Od Empiru to není daleko. Flatiron Building je další
z mnoha krásných budov NY. Jeden z nejstarších mrakodrapů. Zdůrazňuje rozvětvení ulice na Fifth Avenue a Broadway. A je součástí klasického komplexu budov, který dokresluje speciální půvab malého Madison Square Parku.
A protože je blízko 34th Street a Harold´s
Square, zapadneme do třípatrové Victoria´s Secret. Spousta lidí (fanatické ženy,
muži sedí u východu nebo po stranách obchodu, ani nevím, jestli je tady wifi,
my máme rozchod, takže se tady s náma nikdo nenudí) dokáží nakupování značně
zhnusit, ale nakonec se mi povede najít to, co jsem si vyhlídla. Novoroční SALE
taky nejsou od věci a hlavně jsem od Ježíška (američanky Sister Pety) dostala
poukázku :) D Ě K U J I !!!
Statue of Liberty. Socha svobody. Dar
francouzů. 46 metrů vysoká a 226 tun těžká zelená dáma stojící na skalnatém ostrově, asi 5km od Manhattanu. Lady Liberty drží v levé ruce Deklaraci nezávislosti USA, v pravé pochodeň svobody (ta v noci září nad NY přístavem) a stojí na rozervaných poutech
otroctví. Po předchozích
zkušenostech k ní neplujeme na výletní lodi, ale volíme levnější variantu.
Ferry na Staten Island. I z ní je socha krásně vidět. Nemluvě o Manhattanu a
World Trade Centru. Sestra Petra bude tuhle cestu absolvovat dvakrát denně při
cestě do a z práce.
Saturday 01/02/16
SoHo. Dříve bohémská oblast umění. Dneska už spíš exkluzivní nákupní čtvrť. Pomalu zanikající obraz starousedlictví a nástup moderních trendů. Do oblasti moderního SoHo se údajně vůbec nehodí Housing Works Bookstore and Cafe - prostor pro odpočinek ve shonu velkoměsta.
Vycházka ze spodní street až na hotel. Jsme
ušlapaní, unavení a šťastni. Naše výprava se pomalu blíží ke konci. Je na čase
se vrátit domů. Vracet se budeme ale jen ve třech. Sestra Petra se na deset
měsíců stává newyorčankou a nastupuje do práce. Snad ji její vysněná země
přinese štěstí! Deset měsíců života a práce v NY bych si dokázala představit,
ale ne sama! O to víc ji v jejim rozhodnutí obdivuji. Ale neboj Petro, my se
určitě brzy objevíme :)
Poslední večer je ve znamení lehkého balení (já to nechávám na ráno a doufám, že nade mnou někdo nakonec zlomí hůl a pomůže mi), čtení a hlavně zmrzliny!
Sunday 01/03/16
Co by to bylo za zakončení vysněné dovolené bez raního běhu
v Central Parku (tomu fakt musím věnovat samostatný příspěvek, to je víc než
Victoria´s Secret :)
Po krásných, ale fakt náročných osmi kilometrech se mi
podaří zabalit i kufr ... No dobře ... Pomáhá mi sestra Petra. Nálada je mírně
"pošmurná". Jednak už poletíme domů a jednak tu sestra Petra zůstává
(live your dream!). Není to ale přece tak daleko :)
Jakmile se naše cesty na
Penstationu rozdělí a my tři se vydáme vlakem na Newark, uvědomím si, že se zase
pomalu, ale jistě vracím do reality. Ne že by tyhle báječné tři týdny nebyly
realitou, ale ...
Díky zpoždění se dostaneme na checkin jako poslední. Už
nejsou žádná místa v letadle vedle sebe. Dost mě to rozhodí. Pověrčivost? Ne že bych se
létání přímo bála, ale vždycky jsem o něco klidnější (hlavně při turbulencích), když mám basketbalistu
vedle sebe. Jak malé děcko! Protože si už druhým dnem preventivně zase píchám
:), ve spěchu naberu povrchovou žilku, takže se mi z břicha "valí"
červená. Kéž bych měla modrou krev :) Mdloby ustojím. Pro jistotu si raději
svleču mikinu. Cizí krev mi nevadí. Vlastní někdy ano. A čím
je ji méně, tím paradoxně hůř. K tomu mých tlakových 110/60 ... Ideální
kombinace sebou švihnout :) S nakaboněným ksychtem nastupuji do letadla. Stud stranou, je na
čase otevřít pusu a jednat. Vydýluju místo s nějakým klukem přes uličku, který
letí sám. Mám basketbalistu vedle sebe. Na natažení ruky :) Hurá domů. Teda
nejprve do Frankfurtu.
Teď už jsem zpátky nohama na zemi. Šest hodin dopředu.
Unavená. Obávám se, že jet leg mě nemine. Zítra do práce a pořádné zimy. Děkuji
za vše. Všem. Hlavně vám třem. Hlavně basketbalistovi. Na rozdíl od něj bych se
ztratila už na letišti ve Vídni a nikam bych ani neletěla.
See you New York City
PS - i kdybych tímhle blogem někoho otravovala (nemusí to na druhou stranu číst, že jo?), jsem za něj vděčná!!! Povedla se mi smazat velká část veškerých mých fotek z disku ... Krutý návrat do reality! Myslím, že nejedno škodolibé oko zatleskalo.
Už velmi dobře rozumím tomu, že vzpomínky vám nevezme nikdo!!!
Žádné komentáře:
Okomentovat