Minulý týden jsem vůbec poprvé vyběhla v zimě. Na
sněhu. Bylo mínus pět. Všude byla tma. A krásně sněžilo. Běžecká premiéra. A
nejen tím, že šlo o tu zimní. Přidala jsem si další běžeckou „tečku“ na světě.
Proběhli jsme se totiž s basketbalistou kolem mnichovského Nymphenburgu.
Krásných
mrazivých sedm (basketbalista skoro devět, jinak by s ním nebyla řeč.
Ještě že jsem musela čůrat :) A taky to byl vlastně trénink na dnešní první
letošní závod.
Winter Run
Já se rozhodla „jen“ pro čtyřku. Basketbalista
nemohl jinak, takže to měl za osm. Zima byla docela slušná, ale to nikomu z něco
málo přes pětiset nadšencům (to byli regulérně přihlášeni ještě včera, ale dalo se přihlásit i dneska přímo na místě) vůbec nevadilo. Nebudu lhát,
že jsem nebyla nervózní. Byla. Už od samého rána. A zase to mělo stejný scénař.
Co když to nedoběhnu? Co když budu poslední? No boha, tak budu poslední. Vždyť
jde o to, užít si to!
Vyzvedli jsme si registrační čísla
a měřící čip na
tenisku.
A v pravé poledne jsme vyrazili v Komenského sadech vstříc zimní ostravské přírodě. Start byl trošku o „hubu“, dost
to klouzalo a tak jsem musela předbíhat po zasněžených kluzkých krajích i mimo
trať. Ale nespadla jsem. Hlavně jsem si říkala, že nesmím přepálit začátek a
nechat se moc vyhecovat, abych to nemusela doklouzat po čtyřech. Sice to byly čtyři kiláky, ale běžet sněhem nebyla
sranda a já brzy cítila nohy. Ale paradoxně mě ani jednou nepíchlo v koleni. Asi jsem si ho dobře ráno zatejpovala :) Běželo se mi dobře. Dost lidí se mi překvapivě
povedlo i předběhnout, nezpomalit a nezastavit.
Se dvěma holkama jsme se tak
nějak „tahaly“. Chvíli byla první ta, pak jsme se promíchaly a pořád dokola.
Říkala jsem si, že si je nemůžu nechat utéct. A nakonec se mi podařilo je
předběhnout :) Huráááá. Dala jsem si na začátku určitý cíl, jak bych chtěla
doběhnout. A povedlo se :) Jsem spokojená!!!
Já chci taky medaili.
Já chci taky medaili.
... S „během“ mě baví svět ...
PS - odměnu jsme si dneska snad zasloužili :)
Žádné komentáře:
Okomentovat