Aprílové Velikonoční pondělí

Krásné svátky jara .. hodilo by se ze začátku napsat. Což o to, určitě Vám všem přeji krásné svátky, jen si opravdu nejsem jistá, jestli jara. Když se momentálně podívám z okna, mám pocit, že každou chvíli musí dorazit Ježíšek. Konečně jsou Vánoce i se sněhem :) Když se ale podívám do kalendáře, trošku mi to nepasuje.  Nicméně žádný stres. Jsem si jistá, že když se z okna podívám za pár minut, bude svítit sluníčko, takže Vám budu opravdu přát stoprocentně krásné jarní svátky (nebo Velikonoce chcete li). A když se podívám za dalších pár minut, bude liják a padat kroupy. Konečně nám počasí plní naše přání. Když je teplo a svítí slunce, stěžujeme si, že je moc horko. Když prší, stěžujeme si, že je moc mokro. Když sněží a teplota rapidně padá k nule, stěžujeme si, že je moc zima. Vlastně si pořád stěžujeme. Momentálně si každý můžeme vybrat to svoje. A rozhodně to není apríl! 

Takže je možná načase schovat všechna ta vajíčka, ovečky, zajíčky.., dojíst poslední zbytku mazanců, vánoček, beránku.., dopít poslední hlty pálenek a zase vytáhnout sněhule, kabáty, čepice.. a pro jistotu si nachystat taky gumáky, deštníky a pláštěnky :) 

Děkuji ti počasí za všechny tvoje "apríly" posledních dní. Vzhledem k tomu, že jsem posledních čtrnáct dnů trávila s bacilem zavřená doma a poslední týden opravdu trpěla (ne jako muži, když mají rýmičku, daleko více :), jsem ti vděčná za tvou solidaritu! V téhle brečce, kalužích, blátě a plískanicích by se mi opravdu špatně běželo :) Když se vrátím k té "své" nemoci, tak opravdu nakonec došlo i na ta antibiotika. Poctivě jsem se co dvanáct hodin (se sebezapřením) ládovala zázračně bílou, hrozivě velkou tabletkou. S velkou radostí a nadšením jsem paní doktorce oznámila, že jsem "je" tedy nasadila, vzorně užívám a že mi chybí už jen poslední dvě a pak vyběhnu. Vyběhla ona. Naštěstí ne se mnou, ale se "škodolibým" úsměvem mi oznámila, že opravdu ještě nikam minimálně týden (slovo minimálně až příliš hlasitě zdůraznila) nevyběhnu... Skončila mi nemocenská. Venku je jako v zimě. Možná spíše na podzim. Každopádně určitě ne, jako na jaře. A pokud je jaro, tak jen malou chvíli. Takovou, kdy si maximálně stačím zavázat tenisky. Než bych vyšla z domu, byl by podzim a než bych se rozběhla, byla by zima. Zkusím to tedy ještě chvíli vydržet. Takže BUT FIRST RUN tentokráte neplatilo. 

Ale sotva jsem v sobotu rozlepila oči, shodila pyžamo, oblékla se znova jako člověk :) a vyrazila "mezi lidi" .., platilo BUT FIRST COFFEE!!! A jak svobodně chutnalo :) 

Doufám, že jste měli krásné Velikonoce... plné sněhu.., deště.., krup.., ale taky sluníčka... A hlavně doufám, že jste (nejen) je strávili ve zdraví! Protože když je člověk zdravý, je úplně jedno, jaké počasí venku je! Mějte pěkný zbytek večera a zítra huráááá do práce :)

PS - uvidíme, jak dlouho mi to pracovní nadšení vydrží :)