Nikdy není nic lepšího než spojit příjemné s užitečným. Není nad to, bourat bariéry, které si stejně většinou vytváříme my sami. A není nad to, udělat velkou radost naprostou maličkostí.. A to všechno dohromady a vlastně ještě víc jsem mohla na vlastní kůži (nebo nohy? :) zažít v rámci asistovaného běhu s prostým, ale zcela výstižným názvem JOY RUN Asistovaný běžecký závod s handicapovanými dětmi a mladými lidmi. Krásných 6 kilometrů v bezvadném týmů s úžasným Marečkem v "kočárku". I kdybych tady napsala cokoli a snažila se na "papír" dostat všechny své pocity, nepovedlo by se mi to.. Tohle se musí zažít!!! Jakou radost udělá blbých pár kilometrů v městském parku, rychlá jízda i šnečí ploužení (záleží, kdo z nás kočár "vezl", já byla v porovnání s kluky v týmu za toho šneka), proběhnutí cílové pásky, úžasní a povzbuzující diváci, zasloužený pohár pro "naše malé bojovníky" i medaile pro nás ostatní. A je jedno, že není ze zlata, stříbra nebo bronzu. I kdyby byla z brambory, udělá mnohem větší a upřímnější radost než drahý kov. Pohybuji se mezi handicapovanými lidmi a dětmi už od gymplu. Ale stejně mě vždycky něčím mile překvapí. A to něco je jejich upřímnost, zejména pak radost. Děkuji za to, že tohle byl můj první běžecký závod, protože opravdu není důležité vyhrát.., ačkoli jsme ten den vyhráli vlastně úplně všichni, protože každý z nás si zboural nějakou svou bariéru. Tak snad se třeba příští rok potkáme :) A když ne na asistovaném běhu, tak třeba na jiné akci, určené handicapovaným kamarádům, kterých kluci organizátoři pořádají přes rok spousty. Zbořme bariéry!!!
Žádné komentáře:
Okomentovat