K ledu

 Tropické léto je tady. A tak jsem šla k ledu ... doslova. Dostala jsem možnost podílet se jako fyzioterapeutka na letním soustředění (tohle bych řekla já) letním hokejovém kempu.  A v něm zhruba padesát budoucích hokejových Jágrů z celé republiky ve věku 8 - 19 let. Musím přiznat, že jsem z toho měla trošku obavu. Trénovala jsem sice několik let malé holčičky, kadetky i juniorky v aerobiku, vedla jsem kompenzační a strečinkový program pro malé fotbalisty (a proto vím, jaké některé "děti" dokáží být), ale s hokejisty jsem doposud neměla žádnou zkušenost. ŽÁDNOU!!! A jak to tak bývá - předsudky! Čekala jsem několik namistrovaných spratků s nosánky do vrchu, kteří zapomněli, že důležitější než si umět zavázat brusle, je slušně pozdravit. Puberťáky převracející oči, když jim budu něco vysvětlovat, opravovat je a něco po nich chtít, s nevhodnými poznámkami a dvojsmyslnými narážkami. Spletla jsem se  - naštěstí :) Uff. Byla to parta prima kluků. Někteří z nich byli roztomile stydliví a většina z nich mi vykala. Až na nejstarší článek celé "party". V čem jsem se bohužel nemýlila, byly jejich svalové dysbalance, skolióza, ploché nohy, vadné držení těla, neskutečné krepitace ve většině kloubů a bolesti. Když mě něco rozbolí, tak si říkám, že je snad trochu brzy na bolavý hřbet, křupání v kolenou a zablokovaný krk, ale když měl stejný problém a daleko častěji než já i osmiletý "Jarda"... Co bude dělat v důchodu? Možná stihne zazářit na hokejovém poli dříve, než se "rozpadne" a tak si jednou na nějaké specializované zahraniční soukromé klinice pořídí fungl nový zázračný kloubní "aparát" :) O pár let dříve 100% nové zuby. Prozatím měli kluci všechny zuby svoje, a pokud je neměli, byly to mléčňáky :) Po několika malých dětech se ve dveřích objevil zmiňovaný "nejstarší článek týmu". 

Ramenatý namakaný kluk nebo spíš muž. V Čechách trávil pár dnů prázdnin a tak se rozhodl, že se přijede jen tak rozstřílet :) právě na kemp, než zase odjede hrát do Švýcarska. Tykal mi a vykládal, jak je to veselé být v devatenácti letech na kempu s malými kluky. A "nenápadně" vyzvídal, kolik že je vlastně mi. Protože mi většina lidí obvykle nevěří, že je mi tolik, kolik je, zajímalo mě, co si myslí... Logickou úvahou dospěl k 25... S tím jsem byla spokojená a řeč odvedla jinam :) I přes to, že byl mladší o devět let, připadala jsem si... "zvláštně" (nechci napsat staře :) Nakonec se zeptal, jestli se ještě uvidíme další dny. Možná jsem si od něj (a možná raději od všech) měla nechat podepsat nějakou kartičku, až bude jednou strašně slavný a už si ani nevzpomene na nějakou (starší :) fyzioterapeutku. Na kemp dorazili taky kluci z Francie a Anglie. Věděla jsem, že dojde na angličtinu, tak jsem ještě pilovala odborné termíny a byla trochu nesvá. Když se ve dveřích objevil kudrnatý tmavovlasý "Frantík" s tlumočníkem, který mi řekl, že malý francouz ovládá lehké základy angličtiny a němčiny, docela se mi ulevilo. Po chvíli jsem pochopila, že je zbytečné si dávat pozor na gramatiku a machrovat s odbornou slovní zásobou (mám za sebou přece tu zkoušku), protože jeho roztěkané hnědé oči a nesmělý úsměv mluvily za vše. Painful neznal, takže jsme si kromě yes vystačili ještě s au :)  Poslední, kdo mi ještě výrazně utkvěl v paměti byl malý (asi sedmiletý?) Kryštof z Písku. Probrali jsme písčité sochy na nábřeží řeky Otavy, které si pamatuji z dávné letní dovolené. V té době pravděpodobně ještě ani Kryštof nebyl na světě :) Na závěr se ve dveřích objevila Kryštofova maminka, která mi za něj přišla poděkovat. Že byl prý moc spokojený a nadšený :) Já o něco méně.., když jsem si uvědomila, že by teoreticky mohl být klidně "mým" synem :)
Zvládli jsme to - všichni! Takže sportu zdar a hokeji (tentokrát) zvláště!