Sluníčko, sluníčko, popojdi maličko ...

Vedra jsou k padnutí. Jasně, že v létě nebude sněžit, ale hice tohohle týdne byly fakt únavně úmorné. Osm hodin v práci, v místnosti, do které už od sedmi rána paří slunce, bez klimatizace, s větráčkem, který akorát tak rozháněl ten stojící horký vzduch. A do toho vykonávejte nějakou aktivitu. Všichni jsme doufali, že tyhle vedra zničí taky pacienty, že budou chtít víc odpočívat, ale opak byl pravdou. Byli naspeedováni jakoby místo hektolitrů vody popíjeli redbull. Bylo to únavné (víc, než obvykle a v pauze jsem neměla ani chuť na to horké kafe – divné že?). Všichni mluvili o tom, jak se odpoledne vyvalí na koupališti plné vřeštících dětí a haldy lidí, budou se grilovat na přímém slunci, občas smočí nožku v chlorované vodě a udělají dvě tři tempa (víc jich díky tomu počtu „plavců“ není možné zvládnout). Po patnácti minutách pípání „časomíry“ se otočí na druhý bok, břicho nebo záda. A pořád dokola, dokud se dokonale neopálí ze všech světových stran. Nejsem typ, který by se rád opaloval. Jednak to není zdravé!!! :) (člověk by se měl mazat nejen v létě nánosy krému s vysokým UV, i kdyby jen vystrčil nos z domu) a jednak mě to fakt nebaví. Nevydržím dlouho ležet na jednom místě a už vůbec ne na veřejném. Neříkám, že si občas nelehnu v klidu na terasu, jenže... Co chvíli vstávám... Pokud už se takhle sluním, tak si čtu. Vždycky si zapomenu vzít brýle, takže mžourám. Vstanu, jdu si pro brýle, lehnu si. Za chvíli mám žízeň. Vstanu a jdu si pro vodu. Lehnu si. Mám na něco chuť. Vstanu a jdu si pro něco „dobrého“. Piju (už dávno teplou vodu). Teče ze mě a z posledních stran knížky vím jen to, že je mi hrozně horko. Nejvíc mě štve, když jsou stránky „uťapané“ od mých zpocených prstů. A pořád dokola. Takže dokonalé čokoládové oslnivé opálení nikdy mít nebudu. Jsem divná? Většina lidí kolem mě opalování miluje. Já tuhle „aktivitu“ nechápu.

 A už vůbec nechápu opálená ramínka plavkových podprsenek, která pak sněhově září v „korzetových“ topech. Ale přece jen nejsem nejhorší. Basketbalista se slunci vyhýbá jako upír světlu. Po létě na svém těle stále nosí bílé tričko a kraťasy. V zimě lehce vybledne do téměř jednotné barvy. A v létě zase oblékne stylový bílý obleček. Proto je pro nás typická dovolená u moře, dovolenou za trest (ale absolvovali jsme téměř za deset let dvě, to je myslím si obrovský úspěch). Ale ne, že bychom neměli slunce a teplé kraje rádi, ba naopak. Pro letní dovolené si zásadně vybíráme takové oblasti, jen neležíme, ale poznáváme (což nevím, jestli je vlastně výhra… JE!!!). Dva roky zpátky to byla slunná Kalifornie, a v ní zejména nejsušší, nejteplejší a nejníže položené Death Valley (Údolí smrti), které je považováno za jedno z nejextrémnějších míst v USA s krásnými 118F. Loni pak ráj na zemi – Hawaii. Hned první den jsme se rozhodli, že teda vyzkoušíme tu „krásu“ opalování, jak všichni kolem tvrdí a mezi vlnami a surfováním, jsme občas „poleželi“ na horkém písku. Já, tmavý typ, který neměl nikdy s opalováním problém (do té doby jsem si to aspoň myslela), jsem se zapomněla namazat (nepsala jsem výš něco o tom mazání?). Basketbalista jakbysmet (aspoň prý chytne trochu barvu). K večeru jsme byli oba červení jak rajčata, každý pohyb byl neskutečně bolestivý, o dotyku nemluvě. Jakákoli vrstva oblečení byla za trest. A tak jsme při cestě z ananasové plantáže Dole hledali lékárnu. Hawaiiský „panthenol“ jsme vystříkali během jednoho večera a strávili krásnou bezesnou noc. 

Měli jsme štěstí v neštěstí, protože následující den přišly dva huríkány Julio a Iselle (které jsou zde velmi výjimečné, „fakt paráda“), se silnými 160km/h rychlostními větry a až 20ti centimetrů dešťové vody. Slunce na dva dny zalezlo. Bohužel bylo všechno zavřeno, takže nám nezbylo nic víc, než se smutně dívat na prázdnou lahvičku panthenolu. Mé zčervenání naštěstí brzy zhnědlo (takže jsem fakt dobře se opalující typ :), ale basketbalista byl posetý několika puchýři. Od té doby se mažu snad i do pyžama :) Asi zůstanu jen u „nenásilného a nenápadného“ opalování při pochůzkách po městě, běhání, poznávání… Ať se sluníte kdekoli, hlavně se namažte (povrchově samozřejmě). A já vám budu závidět ten dokonale tmavý odstín, ale určitě budu komentovat, jak moc si zahráváte se svým zdravím :)