Wednesday 12/16/15
Po šesti měsích je to tady. Dočkala jsem se. Moje první letošní dovolená :) Po snídani vyražíme na vídeňské letiště. Panuje lehká nervozita (u každého z jiného důvodu), ale všichni se tváříme děsně statečně. Sestra Petra "stresuje", jestli nebude mít nadváhu (kufrů samozřejmě) a nahlas přemýšlí, komu by ještě co udala. Táta je nervózní i za normálních každodenních situací, teď jen opakovaně co chvilku kontroluje, jestli má pas a peníze. Nakonec nevydrží a v řadě před checkinem si lokne z plaskačky. Basketbalista je v klidu a dohaduje se se setrou Petrou, odkud pochází tým mladých sportovkyň a jaký sport dělají. Klasické domníváni se, odkud kdo je a co dělá (téměř vždy tipujeme špatně :) Mě vystresovala před letem doktorka, takže si už druhým dnem preventivně píchám do břicha injekce, abych se "rozředila" (vždyť jsem absolvovala už několik dlouhých letů bez jakékoli prevence, tak proč blbnu?). Větší "starost" mi ale dělá fakt, že si budu muset v malé záchodové kabince navlíknout apartní kompresní punčochy až pod zadek :-) To bude teprve husarský kousek. Uvidíme, jestli si vykloubím palec, dostanu křeč, praštím se hlavou o háček na kabelky nebo všechno dohromady (samozřejmě k ničemu z toho nedošlo!). Kufr jako jediná neřeším. Místa v něm mám habakuk, takže poskytnu sestře Petře "dočasný azyl". Na checkinu dochází k lámání chleba. Nadváhu mám já :) Jako jediná ... Azyl věcí naší budoucí američanky trval fakt krátce. Přebalujeme :) Odbavíme věci, projdeme kontrolou a vydáme se k gatu. Za sklem nakládájí věci do našeho letadla.
Sourozenci (basketbalista a sestra Petra - nečekané odhalení, že to není moje sestra :) Aspoň doufám! Hlavně aby basketbalista nebyl můj bratr :) se dohadují, jestli je to naše letadlo, jaký je to typ ... Sestra Petra tímhle typem letět nechce (smůla holčičko :), není to 737 nebo 777 nebo co já vím (tyhle letadlové debaty probíhají už několik let od doby, kdy jsme spolu letěli do USA prvně a já se stále nechytám, ani nechci! Je mi fuk, jestli je to Jumbo Jet nebo letadýlko Káně, hlavně ať bezpečně doletíme). Přichází čas boardingu, kdy opět odpovídáme, proč tam jedeme, za kým, kdy se vrátíme... Ahoj Evropo! Krásné Vánoce a Šťastný Nový rok. Za deset hodin budeme snad opět bezpečně na zemi. Mám ráda cestování, nevadí mi létání, ale přesto jsem nejšťastnější nohama pevně na zemi. Let byl nakonec pohodový s pár turbulencemi (což nemůžu rozhodně říct teď, když to píšu při letu na Floridu!). Stihla jsem přečíst knížku (Prvok, Šampón, Tečka a Karel),
shlédla dva filmy (Miniony a vánoční klasiku Love Actualy),
dobře se najedla i napila, vzorně jsem se občas prošla a provedla anitrombotické cvičení žilní pumpy :) Welcome in New York! It's NYC baby :)
Vystojíme dlouhou řadu na imigračním, obtiskneme všecky prsty, necháme se vyfotit a pak naše početná delegace s pěti kufry (kdo má tak asi dva?:) vyráží airport trainem na vlak směr Manhattan (střihneme si hamburgerovou premiéru ve Fridays)
a pak metrem do hotelu. Cestujeme v čase. Jsme šest hodin zpátky. Good night New York. Ráno směr Florida na týdenní "family trip"... Doufám, že to psychicky všichni spolu dáme :)
Žádné komentáře:
Okomentovat