Thursday 12/17/15
Je neuvěřitelné být za pár hodin úplně jinde.
Ráno jsem byla v zimní bundě a čepici, a zhruba o čtyři hodiny později
v kraťasech a tílku.
Stejná země, jiný stát. Přeletěli jsme na Floridu,
konkrétně do Orlanda. Let byl zase plný turbulencí, jak to bývá vždy, když
letíme s American Airlines. Samozřejmě, že to není jejich chyba, jen když
s nimi vnitrostátně přelétáváme, máme na nepříjemné lety prostě štěstí. Ale jsme bezpečně na zemi, takže dost debat. Půjčujeme
auto. Snažíme se ho najít. Projedeme se výtahem do špatného patra a zvesela
hledáme. Hledej Šmudlo. Smůla. Přejíždíme níž. Máme štěstí a nalézáme. Snažíme
se dovnitř natlačit pět velkých kufrů a pár malých carry on. Podaří se, ale
nepodaří se zavřít kufr auta. Přestavujeme. Jako tetris. Kufr zavíráme a
vyrážíme. Dnešní Orlando slibuje 29 stupňu Celsia. Paráda. Ubytováváme se v
Polynesian Diamont Resort (fakt paráda), kde se s radostí zbavíme všech našich
delegančních zavazadel a vyrážíme obhlédnout blízké okolí. Je zvláštní (teda
aspoň pro mě) v „létě“ vidět tolik vánočních stromků, světýlek a sobů. To,
co jsem viděla v amerických filmech je opravdu fakt. Domy v našem
sousedství jsou nazdobené, olemované světýlky, před domy stojí různé „vánoční
postavičky“ od zmiňovaných a zjevně nejoblíbenějších sobů, sněhuláků, cínových
panáčků, Marie, Josefa i jesliček. Občas zahlédneme i Santu, ale není jich tady
tolik, jak bych předpokládala. Situace se naprosto mění večer, jakmile se setmí. S novými teniskami
(první parádní kup, slevy jsou tady fakt nehorázné a jsou to opravdu slevy! Při
vzpomínce na to, kolik mě běžecké Nike stály u nás, se mi chce při nejmenším
brečet) vybíhám.
Je to opravdu velký zážitek. Jednak se mi lehce došlapává, nohy mám jak v bavlnce, a ten pohled. Kochám se. Většina domů v sousedství vkusně svítí. Některé zastávají heslo: kýč jak bič. Stejně tak svítí i sobi (většina z nich je v životní velikosti), sněhuláci nebo „lízátkové“ berle. U několika domů se musím zastavit a vyfotit si to. Z fotek to ale nakonec nevyzní. Zažít je něco jiného.
Nad hlavou mi létají letadla. Amerika. Jiný svět. Část cesty musíme běžet podél hlavní cesty. Je frekventovaná jako naše dálnice. Tu nakonec přebíháme. Mazec v tomhle brutálním večerním provozu. Basketbalista hudruje, že jsem pomalá. Aby se nezbláznil. Nadává, že tenhle běh nestál za to. Každý běh lepší než žádný. A tenhle stál víc než za to!!!
Vracíme se do resortu, kde už čeká připravená sestra Petra. Vyrážíme do vířivky. Ta je teplá jako kafe. Pořád tomu nemůžu uvěřit. Druhá polovina prosince. Letní noc. Světýlka všude, kam se podíváš. Po téměř roce mám pocit, že je mi strašně krásně. Svobodně a bezstarostně Vlastně ani nevím, jaký je den. Nevzpomněla jsem si na práci. Odpočívám. Vypínám. Nehořím!
Žádné komentáře:
Okomentovat