Nemusela jsem vstávat v pět. Dokonce ani v šest. Dneska jsem měla ten luxus spát až do 6:30. Basketbalista měl totiž namířeno na pracovní jednání do Čech, takže mě cestou vysadil v Olomouci.

Měření dopadlo na výbornou. Dorazily obě pacientky. Nejen já. Jo, i tohle už se stalo.

 Na fakultě jsem ale měla černého peška :) Počítač bez barovky, takže jsem u něj musela stát. Nevadí. Stejně mám ještě tolik článků, které musím přeložit, že nebylo třeba (nebo jsem se tím nechtěla stresovat?) stahovat další a bý tam tak dlouho.

 V Green baru nebyla fronta. Mohla jsem si dokonce vybrat, kam si chci sednout. Vychytala jsem správný čas. A oběd? Dobrota :) Cuketa, lilek a mozarela v rajčatové omáčce, brambory ve slupce, šopák a řepa s křenem. Nejlepší obědy v Olomouci.

      Kolem Cafe LaFeé jsem prošla dvakrát. Dodávala jsem si odvahy, že jít tam sama na kafe není trapas. No tak prostě nikdo nebyl k mání, mám chuť na kávu, jdu sama. Tečka. Easy. Nešla jsem. Srabe!!!

      V centru jsem míjela asi tři knihkupectví, ale šetřila jsem si to. Celkem na jisto jsem totiž mířila do Šantovky. Fakt mě ani ve snu nenapadlo, že v knize nebude. PS – To jsi Barboro nečekala, že? :) Zaskočením, zklamáním nebo kdo ví čím jsem si nedala ani obvyklé to go kafe v Tchibo.

       Cesta zpátky do centra. Všechny tři knihkupectví  jsou pod, naproti nebo nad LaFeé. V prvním z nich nebyla (no dobře, byla to spíš odborná literatura, to jsem si nevšimla). Ale v tom druhém …

  Zbožňuju vůni knih. Nejen těch z knihovny (ty mají duši, vždycky si představuju, kdo všechno už je četl), ale hlavně těch nových. Vůně papírů, lepidla a písmenek :) A když jsem tam tak listovala a dívala se, nemohla jsem tam nechat ani Aňu, ani Marušku.

      Papírový sáček, do kterých mi prodavačka dala knihy, mě totálně dostal! Skvělé! Originální! Boží! NENÁVIDÍM igelitky, sáčky a tašky!!!

   Vylezla jsem z knihkupectví a hle -  LaFeé. Mám dvě knihy. V originálním papírovém obale. Jsem svobodná, nezávislá žena! Dospělá žena! Nikoho nezajímá, s kým nebo bez koho tam jsem. Lidi chodí do kavárny na kávu, ne očumovat a uvažovat nad ostatníma :)

  ŠLA JSEM TAM!!! 

  A vůbec to nebolelo. A víte, co je nejvtipnější? Seděly jsme tam tři. Tři ženy. Každá u jiného stolu. A každá sama. Jedna na tabletu, druhá si četla nějaké poznámky a já začala s PS … PS – Mnoho povyku pro nic.

Vlak měl dnes jen pět minut zpoždění :) Jenže ani to se mi vůbec nehodilo, protože mám v Ostravě na přestup 13 minut, abych stihla spěšňák. Jinak musím 40 minut čekat na osobák. A já se celé odpoledne těšila na Laura Coffee.

  Četla jsem celou cestu. A ani mi tolik nevadilo, že už neměli šunko – sýrový croissant.

 Na přestup bylo 8 minut. Laura vozítko stálo před nádražím. Jejich Chai Latte je velká výzva. A taky obvyklá tečka školního dne. Byla jsem rozhodnuta a odhodlaná počkat na ten osobák. Barista byl ale docela rychlý. Dostala jsem páté razítko. To znamená, že další „Laura“ bude zadarmo.

Za svůj běh jsem se styděla. V jedné ruce kelímek, v druhé papírový sáček s knihama. Ne, nemohla jsem ho schovat do tašky. Přes rameno těžká taška. 2 minuty do odjezdu. Běh postřelené srnky. Ještě štěstí, že nenosím podpatky.

Stihla jsem ho. V narvaném vlaku jsem se vtěrla ke dvěma mladým mužům. Jeden z nich s „obtížema“ hodil svůj batoh nahoru, abych si teda jako mohla sednout. Trhni si. Já mám kafe. A parádní knihy v parádním obale.

  Hezký večer. Já jdu číst.

  Ano. Určitě za můj bezva den mohlo to „pozdní vstávání“ :)