Zdravím domů
… předem se omlouvám za dlouhé psaní, jenže je tady toho tolik. Tak ať víte (nejen) „rodičové“, že jsme v pořádku!
Pondělí 17.
8. 2015
Vstáváme
brzy (dobře, v osm, ale uznejte, že na dovolenou je to fakt brzy). Snídáme na
střeše hotelu s výhledem na Schönbrunn. Jedeme do Tesly (nenápadná
zastávka ve Vídni, přece nepojedeme z domu tak dlouhou cestu na jeden zátah,
ne?). Neznáte Teslu? No teda :) Taky bych vůbec nevěděla, o co jde, kdybych neměla
tu čest (dobrovolně?) absolvovat několik návštěv na pobočkách tohoto
elektromobilního auta. Testovací jízda nevyšla v Los Angeles, Berlíně ani
Barceloně … Ve Vídni si ji už basketbalista nemohl nechat ujít. Co naplat, budu
muset tu hodinu nějak vydržet. Auta rozeznám asi takhle: černé, bílé, modré…
Stačí Vám to? :) Jenže ta radost, oči jako baterky, nadšení, třicetiletý muž se
mění v malého kluka. Krása. Něco přes 60 minut za jeho upřímnou radost zase
není tak vysoká daň. Pokračujeme dál – hurá do Alp. Letní Alpy jsem ještě nikdy
neviděla. Jezdíme tam „jenom“ v zimě na lyže. Všichni, kteří zažili,
říkali: "Zkusíš a nechceš jinak". Tak uvidíme. Zhruba po dvou hodinách přijíždíme
do Russbach am Pass Gschütt.
Vesničky, která leží v nadmořské výše 813 metrů a skládá se
z několika malých částí - Gseng, Schattau
a Russbachsaag. Russbach se nachází v oblasti Dachstein West
v rakouském Salcbursku. Údajně ideální místo pro ničím nerušenou jak
letní, tak zimní dovolenou… Je sice polovina srpna, ale počasí připomíná spíš
přelom podzim/zima. Sakra, nenadávali jsme ještě o víkendu na 40ti stupňové
hice? Je 13°C, lehce mží a nad horami je mlhový opar. Záleží na tom? Je tady
nádherně. Hory, řeka, čistý vzduch. Obouvám tenisky a vybíhám na obhlídku.
Nečekaně všechny cesty vedou do kopce (divné, že mi to připadá i při zpáteční
cestě :) Ještě pořád mám ráda hory. Běžím podél řeky, nepotkám ani nohu, jen
několik ovcí. Vesnice je docela malá, takže ji zvládnu oběhnout komplet ze
všech stran. Bolí mě uši (bohužel mě nenapadlo, vzít si s sebou třeba
čelenku, ještě že jsem si vzala aspoň bundu), v puse cítím krev, srdce mi
chce vyskočit z hrudního koše. Myslím, že pro dnešek stačí, ideální
příprava na podzimní běhání. Je tady nádherně… Ticho, klid – miluju hory!
Žádné komentáře:
Okomentovat