Střípky z cest - Letní Alpy 5/5

Pátek 21. 8. 2015

Počasí se rozhodlo být na jedničku … konkrétně na dvě jedničky, takže je „krásných“ 11°C. Dnešek patří jezerům v oblasti Salzkammergut. Vyrážíme směr první z nich. Attersee. Tyrkysově modré jezero s průzračnou (a údajně pitnou) vodou, je vidět na dno. Úplně láká do ní skočit. Sem tam je vidět nějaká ryba – ale ani těm se dneska moc nechce. Sedáme na dřevěné provizorní molo a kocháme se překrásnými horskými panoramaty. Balzám a pohlazení na duši. 

 Teď by se mohl na chvíli zastavit čas. Jenže se nezastaví a tak vyrážíme na další místo tohohle jezera. To je (nečekaně) ještě víc pohádkové. V blízkosti jsou malé ostrůvky s kusy kmenů stromů. Zouvám tenisky, vytahuji nohavice a „jdu“ se brodit na jeden z nich. Voda je jako led a já po chvíli chytám do lýtka křeč. Brodím se ale dál. Basketbalista z břehu řeší pracovní hovory. Klid a pohoda je fuč. Nesmím se nechat rozházet – dýchám :) Ostrůvky jsou z malých špičatých kamínků – úžasná propriocepce. Dobře, nepříjemně to píchá :) Vylézám na jeden z kmenů rozpadlého stromu a zase se kochám okolím.

"Výkřiky" basketbalisty svědčí o tom, že už taky vlezl do vody. Za zády slyším další zvuky. Dvě bílé labutě. Kde se tady vzaly, to netuším. 

Ráj na zemi. Ve vodě je spousta drobných ryb. Tyhle jsou daleko aktivnější a zuřivě obklopují naše chodidla. Kam se hrabe drahé městské Fish Spa? :) 

Dalším jezerem, které nás čeká je Mondsee. Místo vodních sportů. Od klasických projížděk na lodičkách, kajaku nebo motorovém člunu, nabízí taky windsurfing a paddleboard. Docela lituji, že počasí nepřeje, protože paddle bych teda chtěla víc než zkusit! 

Radost si udělám na dětském hřišti, kde se nejenom s basketbalistou pohoupeme (jsem sice víc nahoře, ale nevadí :), ale taky svezeme z jednoho místa na druhé na nějaké „zubačce“. Ostatní po nás divně koukají a hledají, kde máme dítě. 

Obcházíme část jezera, pozorujeme horu Schafberg a impozantní Dračí stěnu. 
Poslední jezerní zastávkou je Wolfgangsee. Údajně nejteplejší z jezer Solné komory, obklopené horami (Schafberg, Zwölfehorn, Postalm) a fakt nepopsatelně nádhernou krajinou. Že krása střída nádheru je slabé slovo. Nedílnou součástí dnešního putování je samozřejmě kávička na závěr. 

Vracíme se do Russbachu, a protože se slunce nakonec rozhodlo vylézt (není to krásné, když zítra odjíždíme?), nebrání nic poslednímu alpskému výběhu. Z logiky věci a posledních sil začínáme kopcem (naivně asi věříme, že to bude jediný kopec), lesní stezkou, vracíme se přes vesnici a pokračujeme po hlavní cestě do další vesnice. Nakonec je z toho nejdelší a nejlepší výběh. S basketbalistou jsme předem domluveni na trase a na tom, že se potkáme až „doma“. Pro klid duše nás obou. 

Díky „letní“ Alpy za nádherný týden. Snad zase brzy „na lezenou a na běhanou“.