Ztráta "jedinečnosti"

Hádanka na začátek: Je to moje, ale ostatní to používají víc než já. Co je to? Dostala jsem ho před dvaceti osmi lety a nemohla jsem se na jeho výběru nikterak podílet. Prostě mi ho naši určili. A já jsem s ním moc spokojená. Nikdy jsem s jménem neměla problém, nikdo se mi za něj nikdy nesmál. Brambora nebo Bramborka nebylo nic hrůzostrašného. Ve školce jsem byla Barborka, Barunka, Baruška. Na základce potom Bára, občas Barča (to mi trochu přijde jako pro psa :) nebo Bajulka. Na gymplu se nejvíc ujala Bára, trochu mě štvala Barbora a strašně jsem chtěla být Barbara.

A pak přišla výška. Velká většina mých nových kamarádů z různých míst celé republiky mi začala říkat Baru. Nejdřív s tím přišla moje spolubydlící a kamarádka, právnička Eva. Takhle mě doposud nikdo neoslovil a mě se moje „nové jméno“ moc líbilo. Moje maminka mi často říkala Barnabáši. Ano, to je ten kocour z Williho Foga (Willi Fog na cestě kolem světa, kdyby to někdo z mladších ročníků neznal). Na tenhle seriál jsme se spolu dívaly celé mé dětství. Kromě Barborky a Barunky mi říkávala taky Barko a Bari. Stejně jako Zuza - moje nejlepší spolužačka z výšky. Pro basketbalistu jsem bývala Baža, v lepším případě Bažinka, v tom horším Bažina. Pro sestru Petru jsem obvykle Baruš. Sem tam jsem taky Bája, Baju, Bajina. Dneska jsem asi nejvíce Baru. A já sama se všude (nejen ve formálním životě) představuju jako Barbora. Svatá Barbora, patronka horníků, která slaví svůj svátek 20 dnů před Vánocema a večer před tím, než chodí Mikuláš. Tohle je iniciace na dětství. 

Jsem Barbora. A jsem na „NI“ hrdá. Z malinké Barunky jsem už vyrostla a přesto mi tak ještě někdo říká. Třeba můj dobrý kamarád Jenda. Je to balzám na duši. I když mi říká taky Baruno :) Někdy (skoro pořád) chci být zase malá. Myslím, že mé jméno pasuje taky k mému příjmení. K dlouhému německému příjmení se zdvojenými písmenky. Není moc časté. V republice je „jen“ 145 žen (snad se žádná další nenarodí, než tenhle příspěvek publikuju), které ho nosí stejně jako já. 96 nás žije v Moravskoslezském kraji (jsme fakt početná rodina :), 30 pak ve Středočeském, 5 v Libereckém, 4 v Jihomoravském a Ústeckém, 3 v Olomouckém (snad tam přibude čtvrtá – já :), 2 v Karlovarském a jedna jediná ve Zlínském (to je mimochodem ta, která si vzala „bratrance“). Kromě členek rodiny jsem se nikdy nesetkala s žádnou holkou, která by se jmenovala jako já. Natož s někým, kdo by se jmenoval zároveň i Barbora. 
Byla jsem prostě jen jedna. Jediná. Jedinečná. Originální. Unikátní (ano, už s tím končím, aby mi nenateklo do nosu). V pátek jsem ale zažila menší „zděšení“. Neměla jsem hřešit. Jenže … Dostala jsem chuť na známé kuřecí kousky ještě známějšího fastfoodu. Myslela jsem, že mě šálí zrak. Manažerka, drobná blondýnka, která mě obsluhovala, měla na prsou zlatou visačku. Mgr. Barbora … V první chvíli jsem si fakt myslela, že jsem se špatně podívala. Nepodívala. Měla mé jméno i s titulem na své visačce. Byla jsem z toho zaskočená po celou dobu, co jsem ty proklaté kuřata jedla. Ani nevím, jak chutnaly. Fakt mi to vrtalo hlavou. Musela si tady někoho vzít nebo se odněkud přistěhovat. Měla jsem v hlavě brouky (a určitě ne z májové louky) a tak jsem se nakonec pod nátlakem zrzečky do KFC vrátila, a s omluvou trapností a zvědavostí jsem ji své „břímě“ sdělila. Můj původní logický odhad byl správný. Stala se „mnou“ teprve tři měsíce zpátky, když se provdala a přistěhovala se sem k nám na malé město. Jsme dvě. Nevím, jestli se s tím dokážu sžít (natož žít? :) Zvládnu to? Po tolika letech? Kdyby žila aspoň v Praze :) Možná to byly moje poslední stripsy. Goodbye KFC. Čas jít dál. Posunout se. Byla jsem se svým celým jménem natolik spokojená, že jsem si říkala, že si ho nechám i po svatbě. Ach jo … Kdybych byla celý život Eva Nováková nebo Jana Černá (nic ve zlém holky!!!) věděla bych, že jsem ještě v minimálně 50ti vydáních, ale takto? Pryč je moje originalita, moje identita ... Absurdita? :) Snad Báře její jméno přinese štěstí. Tak jako ho nosí mě. 

... LIFE TASTES GREAT ...

PS - Jak to máte vy? Máte svoje jmenovkyně/jmenovce? Dědíte své jméno po generacích?
 Dejte vědět ... A klidně se "zapište" do pravidelných čtenářů - moc ráda a vděčně Vás poznám!