Zrzečka

Je fajn mít vedle sebe někoho, kdo s Vámi sdílí nejen Vaše radosti, ale i strasti. Je úžasné, když můžete danému člověku říct (téměř) vše a on(a) Vás má pořád stejně rád (aspoň doufám :) Někoho, kdo Vás dokáže pevně vrátit na zem a otevřít Vám „něžně“ oči. Nebo Vám z té země pomůže zase vstát a podá Vám záchranou ruku (nebo aspoň slovo). A když se stane, že s ní(m) paříte do rána, vypijete pár skleniček vína a namixujete to několika panáky, on(a) Vám pak „mateřsky“ udělá culík, uklidňuje Vás, že o nic nejde a dějí se horší věci, a pak Vás ještě uloží do postele…, myslím, že je to opravdový přítel!!! I když Vám nepomůže svléknout kalhoty a Vy si v „houpačkovém“ stavu vykloubíte palec (který ještě po dvou měsících bolí jako čert). Ale ONA moc dobře ví! Nikdy jsem kolem sebe neměla moc opravdových kamarádek – holčičích kamarádek. Stejně tak nemám dobrý první odhad na lidi. Vlastně ho mám spíš příšerný. A ani si přesně nevybavuji, kdy se to zlomilo, a já si uvědomila, že TA zrzavá holka (budu ji říkat „zrzečka“, snad se neurazí), kterou jsem začala pravidelně vídat někdy na podzim téměř tři roky zpátky, je ÚŽASNÁ! Myslím, že byste ji těžko mohli přehlédnout. Nejen pro ty zářivé vlasy, ale snad i proto, jak je vysoká a hubená. To, že je jako lunt mě "pekelně" štve (ne že bych ji nepřála její tělo modelky), ale proto, že se každý den na oběd láduje nezdravým jídlem, vůbec nejí zeleninu a po obědě si dopřává kafíčko s věnečkem. Říká, že jí ráda (to je jednoznačné!!!) a že to jídlo to ví. Užívá si to, a proto ji tzv. neroste zadek :) 

A já musím (jasně že chci) běhat jak splašená, to je spravedlnost toto. Ale zpátky. Je spousta vlastností, které u ní obdivuji – bylo by to na dlouhé psaní, ale jednu zmínit určitě musím. Když jsme se poznaly, měla (alespoň na pohled) fungující a déletrvající vztah. A pak se zamilovala. Jestli čekáte nějaké trable a komplikace, tak tušíte správně. Samozřejmě, že nic nemůže být jednoduché. Zamilovala se do jednoho z pacientů. To by nebyla ještě žádná tragédie. Horší bylo, že byl v té době taky zadaný a nějakou chvíli trvalo, než si KONEČNĚ uvědomil, že „zrzečka“ je to nejlepší, co ho v životě mohlo potkat. Nezbytné je vědět, že se mu před několika lety stal úraz (možná díky za to, jinak by se zřejmě nepotkali) a on je od té doby „kvadroš“, to znm. že má ochrnuté jako dolní, tak horní končetiny a je na vozíku. My „zasvěcení“ víme, že to hůře zní, než to ve skutečnosti je, ale pro neznalé okolí je to něco jako konec světa. A právě neznalé okolí bylo zpočátku pro mou kamarádku velký kámen úrazu. Obdivuji ji za její odvahu a odhodlání, jak všechno bravurně ustála, nedala se ve svém jasném přesvědčení zlomit a ačkoli moc dobře věděla a ví, že život s vozmenem je v mnohém o něco složitější a bariérovější, nevzdala se! Ba naopak! Je pro mě vzorem! Toho, že když v životě něco chceš, něco, co může být maximálně nejisté a ještě více riskantní, jdi si za tím. I kdybys měl cestou ztratit své jistoty, pár přátel (zřejmě to asi takoví přátele nebyli), udělat vítr v rodině a překonat spoustu překážek. Jdi a dělej to srdcem! V tomhle se musím od NÍ ještě hodně učit! Situace se časem uklidní. Vlastně je to taková pohádka, protože má šťastný „konec“. Zrzečka dnes září, nejen díky svým vlasům. A já doufám, že i kdyby nakonec odjela (a ono to stejně přijde) do nejmalebnějšího kraje naší republiky za svým „štěstím“, bude pořád zářit taky pro mě (a pak že jsou sobci jen chlapi :)

PS – aspoň budeme k tomu vínu blíž. Blíž u zdroje :)

Krásné narozeniny!