"Všechno špatně" ... ale běžím

 Každý den prostě není posvícení. V noci mě vzbudila ostrá bolest levého lokte. Trochu mě to vyděsilo, protože když jsem šla spát, nebolelo mě nic. A loket mě nebolel nikdy. Naštěstí jsem usnula, jenže jsem se během noci vzbudila ještě dvakrát. Bolest byla intenzivnější a už jsem měla problém loket propnout do plného rozsahu.  Přesto všechno jsem byla odhodlaná, že půjdu běhat. Však jsem dva dny zpátky psala o tom, jak nemůžeš, nechceš, nejde to… Trochu mi vrtalo hlavou, proč mě to bolí, z čeho, jak to? Trochu jsem se napila a vyběhla. Za okny sice vypadalo, že bude hezky, ale ne TOLIK hezky. Trápila jsem se hned ze startu a to nejen díky ostré bolesti „zatraceného“ lokte. Píchalo mě v boku, bolelo mě břicho, motala se mi hlava a bylo mi fakt děsné horko. Přesto jsem věřila, že to rozběhnu a bude mi fajn. Ke všemu jsem dneska poprvé běžela za Pomáhej pohybem. 

Konkrétně za Tomáše, kterému byl v rámci několika operací spojených s odstraněním nádoru mozku, poškozen zrakový nerv. Tomáš od dětství vidí zhruba na 10%. Pomozte pohybem mu má pomoci k zakoupení tandemového kola. Byla jsem celkově k téhle aplikace trochu skeptická, hlavně v období MFF Karlovy Vary. V tu dobu se tady podporovaly „nějaké projekty“ pro studenty FAMU a to mi teda zase tak důležité nepřipadalo. Projekty, které v té době pro mě měly váhu, dosáhly cíle (což je samozřejmě dobře). Jenže v tomhle týdnu se díky Cesty za snem objevili v podporovaných projektech i někteří z „účastníků“ Opel handy cyklo maratonu. A to rozhodlo. Konkrétně Tomáš (člen týmu Ostrava!!!) jel letos cyklo handy už podruhé. 

Bez mučení přiznávám, že tohle byl můj nejhorší běh (běh je možná silné slovo). Kvalitou, technikou, vzdáleností i rychlostí. O psychické stránce, radosti a nadšeni raději nemluvě. Nejraději bych ho vymazala i z noh. Nicméně, vždycky lepší nějaký, než žádný! Potila jsem nejen pot :), ale tentokrát i pár slz (tajně v polích... tak a už to není tajné). Naštěstí na krev nedošlo! Tomášovi jsem moc nepřispěla, ale slibuji, že to zkusím zítra napravit. Předtím se ale aspoň trochu najím a víc napiju, a už nepoběžím téměř v pravé poledne. No jo, vím, že se zánětem šlachy má být člověk v klidu, v pohodě, bez zátěže. Jenže.., třeba mi bude zítra už lépe! Když tak tu ruku nechám doma. 

Dneska si ale budu hrát na maroda. Jestlipak si toho doma někdo (basketbalista) všimne a bude mě opečovávat :) Prozatím vysál byt (pouze pod velmi lehkým nátlakem) a uvařil kafe. Myslím, že mě loket bude do večera bolet ještě víc :)